Co opravdu pořídit pro dvojčata
Co se mi vyplatilo koupit pro dvojčata – a co byly fakt vyhozené peníze
Když jsem čekala dvojčata, byla jsem přesně ten typ
budoucí mámy, která si říká: "Radši ať toho mám víc než míň." A víme,
jak to dopadá… půlka věcí je super a druhá půlka končí jako dekorace skříně.
Ale jsou i věci, které pro mě byly absolutní TOP, investice roku, dekády a
možná i života. A bez kterých bych to zvládala tak o 300 % hůř.
Monitor dechu + podložka do postýlky
Jestli je něco, na co bych nedala dopustit, tak je to tohle. Byla to pro mě investice ever. Fakt. A upřímně doporučuju každému rodiči, protože monitor do postýlky považuju za základ celé výbavy.
Ano, některé maminky to berou extrémně - vozí monitor všude, i když jedou na jednu noc k babičce, nebo ho dávají do kočárku (kde podle mě ani nemá šanci pořádně fungovat, ale nejsem expert, zkušenost s tím nemám). Já jsem s tímhle zase tak nešílela, ale doma jsem bez monitoru neusnula ani náhodou.
Jediné mínus?
Občas se spustil planý poplach.
A i když mi to zvedlo tep na 250 a vstávala jsem jak vystřelená pružina, pořád
raději deset falešných výběhů než jedno jediné skutečné neštěstí.
A jedna perlička k tomuto tématu.
Jednou v noci se monitor rozeřval tak, že jsem vyskočila z postele stylem
ninja-karate-matka, běžela k postýlce a napálila to obličejem přímo do hrany
pootevřených dveří.
Rána mě odrazila zpátky na zem, děti były naštěstí v pořádku a já pak chodila
několik dní se šlicem přes půlku obličeje.
Ale i tak, brala bych ho znovu. Bez váhání.
Houpátka / lehátka pro miminka
Další věc, bez které bych si dvojčecí začátky fakt neuměla představit. Taková ta lehátka, co se houpou sama a dokonce hrajou melodii (tu jsme teda používali minimálně). Ale na krmení dvojčat? Nejlepší věc. Dala jsem si děti v lehátkách vedle sebe a já měla volné ruce a necítila jsem se jako chobotnice v tranzu. Krmit je zároveň? Bez houpátek by to byla neproveditelná disciplína.
Taky jsme lehátka vozili všude s sebou, na dovolené, na návštěvy, všude, kde jsme plánovali být aspoň pár hodin.
Sterilizátor lahví
Měla jsem sterilizátor na dvě patra, všechno jsem tam naházela najednou, zmáčkla jedno tlačítko a hotovo. Hlavně u dvojčat je to o čase — a tohle mi ušetřilo hodiny. Pro někoho možná zbytečnost, za mě taky super věc, protože s dvojčaty jsem se naučila mimo jiné, že není čas, ztrácet čas.
A když už zmiňuju lahve…
Ohřívačka lahví – moje noční svátost
Nevím, jestli to někdo jiný tak má, ale pro mě to byla jedna z nejvychytanějších pomůcek.
Můj noční systém vypadal takhle:
- Vstanu → namíchám Sunar.
- Dám první lahev do ohřívačky.
- Mezitím přebalím první dítě.
- Krmím první dítě, zatímco se ohřívá druhá lahev.
- Přebalím druhé dítě → druhá lahev je připravená → krmím.
Bez chaosu. Bez studeného mléka. Bez řevu, že čekají moc
dlouho.
Za mě obrovská úleva. Měla jsem v tom svůj systém, který mě uklidňoval, že to mám pod kontrolou bez zbytečného zdržování.
A teď to, co byly vyhozené peníze.
Slaďené oblečky pro oba
Klasika. Toužila jsem po tom, aby byli krásně sladění, aby jim to ladilo, aby to bylo roztomilé. Takže jsem hledala neutrální, krásné, kvalitní, samozřejmě dražší kousky — a měla jsem pocit, že jsem v mateřském Vogue. A pak přišla realita. Jedno z dětí ublinkávalo neustále, tekže jsem każdy den převlékala snad patnáctkrát. A stejný obleček měli tedy ráno tak prvních 10 minut.
Šumící medvídci
Tyhle vychvalované medvídci, co údajně napodobují zvuky v děloze, mají děti uklidnit, dát jim pocit bezpečí a pomalu otevřít bránu do nirvány. No. Za mě absolutní blbost za několik tisíc. A protože jsem chtěla být férová máma, která nic "nezanedbá", samozřejmě jsem chtěla pro každé dítě jednoho. Takže dvojnásobná investice do něčeho, co nakonec nedělalo vůbec nic. Děti je ignorovaly, já jsem z toho měla pocit, že jsem jen vyhodila peníze, a jediné, co nakonec šumělo, bylo moje naštvání.
Sto hraček, kousátek, chrastítek a dalších "must have" nesmyslů
Tady jsem se taky nechala unést. Kdybych mohla vrátit čas, koupím každému dvě oblíbené věci a zbytek nechám v regálu. Děti si stejně zamilují jednu nebo dvě hračky. A ty budou tahat všude. Zbytek? Leží v košíku, chytá prach a maximálně zaclání.
To nejtěžší na tomhle kroku není ani tak nekoupit ty věci, ale vysvětlit to příbuzným a kamarádům. Protože když přijde návštěva, většina lidí chce něco donést. A je to hezký gesto! Ale jestli můžu dát jednu radu celému lidstvu:
"Lidi, nevozte maminkám kousátka, chrastítka ani 58. plyšáka. Pokud jim chcete udělat radost, kupte balík plen. Nebo vlhčené ubrousky. Nebo cokoli, co reálně ušetří čas a nervy."
A maminka vám poděkuje mnohem víc než
za růžovou chrastící žábu, kterou miminko odhodí po dvou minutách.
A kdybych to měla celé nějak shrnout…
Výbava pro dvojčata se dá
popsat takhle:
Kupte to, co
vám ušetří čas, nervy nebo vám zachrání duševní stabilitu.
Nekupujte to, co je roztomilé, píská, bliká nebo tvrdí, že v sobě má zvuk
dělohy.
Kdyby existoval monitor dechu i pro mámy, který by mě upozornil, kdy jsem zase jednou přepracovaná a potřebuji se nadechnout, asi si ho pořídím taky. A možná i dva – když už jsme u těch dvojčat.
A pamatujte, že v konečném důsledku nezáleží na tom, jestli máte doma 50 hraček nebo dvě, protože vaše dítě si beztak nakonec vybere obal od vlhčených ubrousků.
A pokud vám návštěva místo kousátka přinese balík plen, tak vězte, že to není ne-romantické. Je to respect a pochopení reality.
Tak hodně štěstí všem, kdo vybavují hnízdo pro dvojčata.